Víkendové setkání členů SPPH v Seči

     Pokud někdo popisuje takové setkání, je to jistě do velké míry ovlivněno osobními pocity a jako jedna z organizátorek bych nejspíš tento článek neměla psát vůbec. Ale pokusím se být co nejvíc objektivní a hlavně, trocha sebechvály neuškodí, vždyť to některé z nás stálo nemalé úsilí.

     Na úvod nás přivítal příjemný hotel i jeho okolí. Sluníčko svítilo a nebýt studeného větru, mohla se celá akce konat pod širým nebem. Ještěže kromě venkovních bazénů nabízel hotel i bazény vnitřní. Pro nás „plicaře“, soudě podle sebe, však byla zima.

     Náš důležitý zahraniční host dorazil s drobným zpožděním, proto se posunul i začátek programu, ale to vůbec nevadilo. Úvod těchto setkání se pravděpodobně stane již tradicí – valná hromada s odsouhlasením všech povinných údajů, přestávka na kávu a zajímavá lékařská přednáška z oblasti „Novinek v léčbě plicní hypertenze“ – ta letošní byla hlavně na téma pozitivního vlivu rehabilitačního programu pro pacienty s PH, a to zejména ze strany objektivních lékařských výsledků první skupiny cvičících.

     Na tomto setkání jsme také přivítali zahraničního hosta, a to pacientku z Izraele, která se zabývá sociologií a tzv.“životním tréninkem“ – tedy volně přeloženo do češtiny. Je zakládající členkou izraelské pacientské organizace, jezdí po Evropě a přednáší pacientům. Její osobní příběh i její přednášky byly nesporně velmi zajímavé, alespoň pro mne, ale jen těžko přenositelné. Ostatně, kdo se setkání zúčastnil, jistě se mnou bude souhlasit. Shiri je nesporně velmi pozitivně naladěný člověk a máme se od ní co učit. Spoustu informací najdete na jejich webových stránkách www.internal-vision.com. Texty si můžete přeložit pomocí www.google.cz – translator.

     V neděli pak proběhly ještě dvě přednášky: „Na co jsem se zapomněl zeptat svého lékaře v ordinaci“ a informace fyzioterapeutek o rehabilitačním programu. A tady byl snad jediný „černý puntík“ celé akce, a to velmi malá aktivita všech zúčastněných. Čekala jsem záplavu dotazů, ale zdá se, že všichni přítomní už všechno ví. A to mne mrzelo.

     Po obědě jsme se rozjeli opět do svých domovů, většina z nás pravděpodobně pěkně unavených, ale doufám, že již se těšících na příští setkání.

     Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří s organizací setkání pomohli – nemohu všechny vyjmenovat, někteří si to ani nepřejí. Stejně tak bych chtěla poděkovat za nabídnutou pomoc od několika z vás, věřím, že se pracovní kolektiv bude rozrůstat.

     Přeji všem dobré zdraví v rámci našich možností a těším se na příští setkání.

                                                                                                                                             K.N.